Kořeny a červená nit

Při výběru vánočních dárků mě zaujala kniha Strom života naší rodiny. Je to v podstatě taková kronika. Přišlo mi to docela milé téma, tak jsem ji koupila. Pohledově se mi líbila, nicméně jakmile jsem ji otevřela, oblil mě studený pot =) Tohle vyplnit, to bude hodně práce. Má to ale vůbec smysl?

Má! Opravdu má. Lidé milují příběhy. Už jako malí jsme viseli na rtech našim rodičům či prarodičům, když něco vyprávěli. A pokud jsou ty příběhy z našeho rodu, čili jsme do jisté míry i jejich součástí, to je teprve paráda (já svůj příběh už také pro další generace napsala). Vyzpovídala jsem tedy mnoho členů naší rodiny, ať už ze strany mojí nebo manžela.

Příběhy to byly vskutku barvité a nevšední. Od veselých historek a dobových zajímavostí, až po těžší věci, jako jsou tvrdé tresty za sympatizování s odbojem v době Heydrichiády nebo represe v době komunismu.

Červená nit povahy

Velmi zajímavou linkou v těch příbězích však pro mě byla nit povahových rysů. Vždy se u nás říkalo, že jsem nervák po tátovi. No, nutno dodat, že opravdu jsem. 🙂 V těch příbězích jsem ale viděla, že to není záležitost táty, ale rodu.

Tahle vlastnost se táhla jako červená nit napříč generacemi. Kde byl původ se asi nedopátrám, ale najednou se mi otevřel úplně jiný pohled na situace, které jsem často vyhodnocovala jako náročné.

Najednou jsem viděla, že ta osoba, která řekla něco, co se mě dotklo, není proti mně. Ona je se mnou. Stejně jako její předci. Jako v živém řetězu si předáváme vzorce chování, které jsou pak po zbytek života zapsané velmi hluboko v nás na podvědomé úrovni.

Změna vzorců

Téma, které ve výchově často intenzivně řešíme je změna vzorců, které našim dětem předat nechceme. Tuto změnu je však potřeba udělat z prostoru porozumění, laskavosti a soucitu. Ne z prostoru náročných emocí a boje.

Pokud v tom živém řetězu našeho rodu dostanu něco, s čím nesouzním, mám úžasnou možnost – možnost volby. Mohu se na svého předka láskyplně podívat, usmát se, převzít si ten balíček, ukrývající daný vzorec chování, do rukou, poděkovat, odložit jej na zem a pokračovat dál bez něj.

Samozřejmě to často nebývá takto jednoduché, ale naštěstí existuje mnoho technik, které mohou v tomto směru pomoct.

A rodinné kroniky jsou jedním z těchto úžasných nástrojů, jak dosáhnout právě onoho prostoru porozumění, laskavosti a soucitu. Odtud se mohou dít zázračné změny.