Chceš pro dítě to nejlepší? Tak buď sobec.

Ženské kruhy mi vždy přišly taková dost zvláštní záležitost. Tak trochu ezo a trochu lesanské sesterství. Nicméně jednou jsem se, v rámci hesla „zkusit se má všechno“, na jeden kruh přidala. A od té doby tam chodívám docela pravidelně. Je to totiž skvělé místo pro vyřčení slov, u kterých zvažuješ, jestli je vůbec můžeš někomu říct.

Navenek jsem se často snažila vypadat v pohodě a cool. Koho taky zajímají moje problémy. Svých má každý dost. Ale tehdy jsem na tom ženském kruhu, plném maminek, cítila, že toto je bezpečný prostor, kde můžu pustit ven i ty věci, které většinou udusím polštářem, zaliju betonem a pak zakopu tři metry pod zem. A jsem velmi ráda, že jsem to udělala, protože se ulevilo nejen mně, ale i několika dalším ženám – mámám.

Ta temnota, která mě už delší dobu sužovala se jmenuje:

„Nenaplňuje mě mateřství.“

Tadáááá, je to venku. Mám tu vytoužené dítě, uzlík ztělesněné lásky a dle všech společenských měřítek bych měla být ten nejšťastnější tvor na planetě. Ale nejsem. Měla bych si užívat toho převzácného benefitu být s dítětem několik let na mateřské. Měla bych se, jako dobrá máma, věnovat dítěti a mít ze společného času radost. Ale nemám.

Prostě nemám.

Své dítě velmi miluju. No zároveň to, že jsem máma, mi k životu prostě nestačí. K životní spokojenosti totiž potřebuju ještě prostor a čas pro sebe. Hodně prostoru. A hodně času. A to nezní moc cool. Zní to spíš hodně sobecky.

Když jsem však toto téma otevřela na kruhu, nestačila jsem se divit, kolika ženám odlehlo, že v tom nejsou samy. Padala tam slova jako „Manžel mi říkal, že jsem moc chtěla děti, tak je konečně mám, tak proč sakryš nejsem spokojená???“

Tehdy jsem pochopila, že můj častý pocit, že to tak či onak mám sama na světě, je hodně mylný. Jen témata, která nejsou moc obdivu-hodna se většinou ani nelikujou na FB, ani nedávají na Instagram. Tam jsou spíš ty super fotky čistých a usmívajících se mrňousů.

Závěrem toho kruhu tehdy bylo, že pokud bychom si z kruhu měly odnést jen jednu věc, tak je to následující:

Buď sobecká!

A já s tím opravdu souzním (jakkoli blbě to na první dojem zní). Vidím tam totiž hned 3 skvělé důvody, proč být v mateřství sobecká:

Děti se učí nápodobou. Ony nevnímají to, co říkáme, ale to, co žijeme. A pokud se pro dítě obětuju, dítě to okouká jako vzorec. Děti v ranném věku nemají vyvinuto kritické myšlení. Prostě to dítě vezme tak, že „Aha, takto to na světě chodí a takto se to dělá.“ Otázkou je, jestli chci dítěti předat do života právě to, že jít přes sebe a obětovat se je v pořádku, že prostě „This is the way of život“ (vypůjčila jsem si s dovolením od Čokovoko =) ).

Druhá strana mince je ta, že pokud jedu v režimu „pro děti přece všechno“, tak za to někdy tak trochu něco i čekám. Vděk, lásku, péči, pozornost. Tento pocit očekávání je mrška skryt docela hluboko v podvědomí. Není to nic prvoplánového. Ale často tam bývá.

V náročných situacích je pak docela lehké sklouznout do módu „Dala jsem Ti všechno, měl jsi na co sis pomyslel a Ty teď takhle? Čeho jsem se to dočkala?“ Je fajn zhodnotit si, co pro dítě dělám, protože opravdu chci (a nic za to zpět nechci) a co pro dítě dělám, protože „se to dělá“ nebo protože „takto je to správně“.

Když se na to podíváme z čistě biologického hlediska, tak máma musí dát sebe na první místo. Proč? Protože pokud nepřežije samice, tak nepřežije ani mládě (do jistého věku v závislosti na druhu). Pokud se o sebe máma nepostará a nezajistí, aby byly naplněny její potřeby, pak je v ohrožení i dítě.

V dnešní době to asi nevyústí v nějakou krizovou situaci, ale ta psychická nepohoda mámy se poměrně jednoduše přenáší na dítě. A to taky asi není to, co bych si pro dítě přála.

Spokojená máma

To je přesně to, co dítě potřebuje. Spokojenou mámu mu nenahradí žádná sebe lepší hračka nebo zážitek.

Samozřejmě, že, jako u všeho, je potřeba najít tu správnou míru. Malé miminko mámu prostě potřebuje.

Ale pokud si potřebuješ odfrknout a vyčistit si hlavu bez přítomnosti dítěte, pak věřím, že je lepší volbou pár hodin hlídání a spokojená a vyživená máma, než nonstop přítomnost mámy, která je už bohužel v nervu, protože by potřebovala věnovat pozornost konečně i sobě.

Když jsem si uvědomila, jak je důležité být sobecká a jaké to má benefity, jednak mi hodně odlehlo a jednak to přispělo k mé celkové spokojenosti. Mateřství je spojeno se spoustou výčitek vůči nám samým a je fajn si v tomto směru trochu odlehčit =)