Jak přijmout náročnou situaci: Průvodce procesem přijetí krok za krokem

Víte, že proces přijetí náročné situace trvá v průměru 6-24 měsíců a není lineární? Většina lidí si myslí, že přijetí je jednorázové rozhodnutí – „prostě to přijmu a bude“. Realita je ale úplně jiná.

Možná právě teď sedíte u počítače a hledáte odpověď na otázku, která vás trápí už týdny nebo měsíce: „Jak mám přijmout to, co se mi stalo?“ Možná se cítíte unavení z boje s realitou, kterou prostě nemůžete změnit.

Věřím, že jste už slyšeli rady typu „prostě to přijmi a jdi dál“ nebo „všechno má svůj důvod“. A možná vás to naštvalo, protože kdyby to bylo tak jednoduché, už byste to dávno udělali, že?

Pravdou je, že přijetí není jednorázové rozhodnutí. Je to proces, který může trvat mnohé měsíce. Nebo i mnohé roky. A není to vaše chyba, že to trvá tak dlouho.

Tento článek si můžete také pustit jako PODCAST (přes na tlačítko „play“ ▶️).

Z vlastní zkušenosti vím, že někdy zkusíme všechno možné – klasické terapie, léky, alternativní metody jako je Emoční kód, modlitby, pozitivní myšlení. Snažíme se ze všech sil situaci změnit, vyléčit, napravit.

A přesto se někdy stane, že i při sebevětší vůli a úsilí situace prostě změnit nejde. Žádná metoda na světě – ani ta nejlepší konvenční, ani ta nejúčinnější alternativní – není všemocná.

A právě v těchto chvílích, když už jsme vyčerpali všechny možnosti, přichází na řadu přijetí. Tento článek jsem napsala pro vás – pro ty, kteří se potýkají s něčím, co nelze změnit, a hledají cestu, jak s tím žít.

Přijetí těžké životní situace není jednorázové rozhodnutí, ale proces plný výzev, zvratů a někdy i bolesti.

Ať už procházíte ztrátou, změnou nebo náročným životním obdobím, v tomto článku najdete praktické kroky, které vám pomohou tímto procesem projít s větší lehkostí a pochopením. Dozvíte se, proč je přijetí tak obtížné, jak pracovat se svými emocemi a jak podpořit sebe i druhé na cestě k vnitřnímu smíření.

Proč je přijetí tak těžké?

A proč se za to nemusíte obviňovat

Možná si říkáte: „Proč to prostě nemůžu přijmout a být v klidu?“ Odpověď je jednoduchá – protože jste člověk, ne robot.

Váš mozek je naprogramovaný k tomu, aby bojoval proti tomu, co vnímá jako ohrožení. Když se stane něco, co narušuje váš svět – nemoc, ztráta, rozchod – váš mozek to bere jako útok na vaši bezpečnost. A začne bojovat.

Přijetí je náročné, protože nás nutí přestat toužit po tom, co mohlo být jinak, a místo toho se postavit tváří v tvář realitě takové, jaká je dnes. Mozek se přirozeně brání bolesti a změně, proto se často držíme představ o jiných možnostech místo toho, abychom přijali skutečnost.

Psychologové už dávno popsali, jak tento boj vypadá. Existuje několik modelů tohoto psychologického jevu, ale nejznámější je Kübler-Rossův model pěti fází přijetí (také nazývaný „pět fází smutku“), který v roce 1969 představila švýcarsko-americká psycholožka Elisabeth Kübler-Ross.

Původně popisoval reakce umírajících pacientů, ale dnes se používá pro jakoukoliv závažnou ztrátu nebo změnu:

A tady je velký háček – tyto fáze nejsou žebřík, po kterém lezete nahoru. Je to spíš jako kolotoč. Jeden den se cítíte smutní, druhý den zase naštvaní. Někdy projdete všemi fázemi během jednoho dne. Můžete být měsíc v „přijetí“ a pak se probudit naštvaní jako na začátku.

A to je v pořádku. Opravdu.

Představte si, že máte zlomenou nohu. Někdy vás bolí víc, někdy míň. Někdy si myslíte, že už je to lepší, a pak zase kulháte. Zlomené srdce nebo zlomené sny se hojí podobně.

Začněte si vést jednoduchý deník. Každý večer si napište, jak jste se cítili. Nehodnoťte to, jen pozorujte. Za týden uvidíte, že vaše emoce mají svůj rytmus.

„Ale už to mělo být dávno v pořádku…“ – kdo vám to řekl? Kdo určil, že máte být „v pořádku“ do měsíce, do půl roku? Neexistuje žádný správný čas pro přijetí.

Ale proč to někteří lidé zvládají rychleji?

Proč někteří lidé jsou odolnější než jiní a jaký to má vliv na vyrovnání se se změnou

Není to o síle charakteru

Možná kolem sebe vidíte lidi, kteří se zdají být neporazitelní. Stane se jim něco těžkého a za měsíc jsou „jako noví“. A možná si říkáte: „Proč já ne? Co je se mnou špatně?“

Není s vámi nic špatně. Jen máte jinou genetickou výbavu.

Ano, čtete správně. Vaše geny ovlivňují, jak zvládáte stres. Není to o tom, že byste byli slabí nebo silní. Je to o tom, jak má váš mozek a nervová soustava jsou „nastavené“ pro zvládání náročných situací.

Některé lidi příroda vybavila geny, které jim umožňují rychleji regulovat stresové hormony. Jiní mají systém citlivější – reagují intenzivněji a déle.

Představte si to jako citlivost na hluk. Někdo dokáže spát i vedle stavby, jiný se probudí kvůli kapajícímu kohoutku. Ani jeden z nich není lepší nebo horší – jen mají jinak nastavený systém.

Zde bych ráda citovala známého českého psychiatra Prof. MUDr. Cyrila Höschla DrSc. (celý skvělý rozhovor s ním najdete zde na Spotify):

„Geny mění způsob, jakým odoláváte nárokům života. A také naopak – to, jak vám jde život, mění to, jak se vaše geny projevují.

Platí tu dvojí kauzalita. Buď je hodně velké genetické riziko a pak stačí malá kapka, aby se nějaká psychická nemoc rozjela. Nebo jste geneticky odolní vůči stresu, a pak ta vnější traumata a to, co prožijete a co se vám děje musí být hodně silné, aby se to nějak projevilo ve vašem duševním zdraví.

A tahle dvojí kauzalita vysvětluje, proč někdo má život jak ve vatě a přesto je hospitalizován na psychiatrii a někdo jiný prodělá holokaust a na psychiatrii se nedostane a přežije to do sta let.“

Takže když vidíte někoho, kdo „to zvládl“ rychleji, neznamená to, že je silnější. Možná jen má jiné geny. Nebo jiné zkušenosti. Nebo lepší podporu.

Vaše úloha není být jako někdo jiný. Vaše úloha je být laskaví a soucitní sami k sobě.

Zkuste si všimnout, jak obvykle reagujete na stres. Jste typ, který se „zhroutí“ hned, nebo se zdá, že vše zvládáte, ale pak se to na vás „sesype“ najednou? Reagujete zlostí, nebo se stáhnete do sebe?

Poznání svých vzorců vám pomůže lépe se na ně připravit.

Ale co s tím můžete dělat?

Jak projít procesem přijetí (bez zbytečného trápení)

Konkrétní kroky, které opravdu fungují

Možná čekáte, že vám teď řeknu nějaké složité techniky nebo filozofické pravdy. Ale pravda je jednodušší. Přijetí je série malých kroků, ne jeden velký skok.

Tady je to, co vám na cestě k přijetí může pomoci:

Napište si jednu větu: „Situace je…“ a dokončete ji bez příkras.

Ne „Situace je hrozná“ nebo „Situace je nespravedlivá“. Prostě: „Situace je, že mám rakovinu“ nebo „Situace je, že se můj partner rozhodl odejít“.

Proč to funguje? Protože váš mozek nemůže zpracovat to, co nepojmenujete. Je to jako zapnout světlo v temné místnosti – najednou vidíte, s čím pracujete.

Tohle je těžké, protože nás učili, že některé emoce jsou „špatné“. Ale všechny vaše emoce jsou oprávněné. A všechny tu mají své místo. Jsou to jen emoce – přijdou, chvíli pobudou a pak zase odejdou. Je to naprosto v pořádku.

Když přijde zlost, řekněte si: „Vidím tě, zlosti. Chápu, proč jsi tady.“ Když přijde smutek: „Vidím tě, smutku. Máš právo tu být.“

Nemusíte se v těch emocích utápět. Jen uznejte, že tu jsou a dovolte jim projít.

Ne někoho, kdo vám bude radit. Ne někoho, kdo vás bude „povzbuzovat“. Někoho, kdo vás prostě vyslechne. Kdo tu pro vás bude.

Pokud takového člověka nemáte (a že se to stává), vyhledejte si terapeuta. I mnoho alternativních metod pracuje s vědomým nasloucháním. Není to slabost – je to praktičnost a podpora sobě samé/mu, kterou si zasloužíte.

Udělejte si dva seznamy:

• Co můžu ovlivnit (svou reakci, svou péči o sebe, vyhledání pomoci)
• Co nemůžu ovlivnit (diagnózu, rozhodnutí druhých, minulost)

Na první seznam se soustřeďte. Druhý nechte být.

Možná se ptáte „Proč se mi to stalo?“ Lepší otázka je: „Kam mě to může posunout?“

Ale nehledejte smysl násilně. Někdy přijde až s časem. Někdy vůbec. A to je taky v pořádku.

Neočekávejte, že se vrátíte do normálního života přes noc. Začněte malými věcmi.

Dnes se možná jen osprchujte. Zítra možná zavoláte kamarádovi. Pozítří možná půjdete na krátkou procházku.

Malé kroky se sčítají.

Tohle je nejtěžší část. Žijeme ve světě, kde se všechno má stát rychle. Ale přijetí má své tempo.

Někdy budete mít pocit, že jdete dopředu. Jindy se budete cítit, jako byste se vrátili na začátek. To je normální.

Začněte s jedním krokem. Často stačí jen pojmenovat situaci, aby se věci začaly hýbat.

Ale co když potřebujete víc pomoci?

Kdy vám může s přijetím pomoci energetické léčení

Realistický pohled na možnosti a limity

Pokud procházíte náročným obdobím, psychologická podpora je často nejlepší první volbou. Terapeut vám může poskytnout odborné vedení a bezpečný prostor pro sdílení emocí. Není to slabost vyhledat profesionální pomoc – je to moudrá investice do vašeho duševního zdraví.

Ale co když už terapii máte za sebou, nebo když cítíte, že potřebujete něco navíc? Možná jste slyšeli o Emoční kódu nebo jiných metodách energetického léčení. Možná jste je i zkoušeli a zklamaly vás, protože jste čekali zázrak.

Energetické léčení není zázračné řešení. Ale může být užitečným nástrojem v procesu přijetí.

Představte si to jako bolest zad. Masáž vám může pomoci uvolnit svaly, ale nevyléčí vám posunutý obratel. Potřebujete víc – cvičení, změnu životního stylu, možná i operaci.

Emoční kód může pomoci, když:

Emoční kód nepomůže, když:

Jako certifikovaný praktik Emoční kódu jsem měla několik klientů, kteří souběžně s mou prací docházeli i na klasickou psychoterapii.

Tato kombinace se často ukázala jako velmi účinná – energetické léčení pomáhalo uvolnit emoční bloky, zatímco terapie poskytovala nástroje pro praktické zvládání situace a zpracování myšlenkových vzorců. Mnohokrát jsem viděla, jak se tyto dva přístupy vzájemně doplňují a podporují.

Jak Emoční kód prakticky funguje? Metoda pracuje na principu uvolňování uvězněných emocí – to jsou emoce, které se během náročných situací nezpracovaly tak, jak měly, a zůstaly „zaseknuté“ v těle. Představte si to jako emoční „kameny“, které se nahromadily v energetickém systému těla.

Když procházíme složitým emocionálním procesem – jako je přijetí náročné situace – může se lehce stát, že některé emoce jsou tak intenzivní nebo bolestivé, že je naše psychika nedokáže plně zpracovat. 

Tyto uvězněné emoce pak mohou způsobovat celou řadu problémů – od ztěžování procesu přijetí až po psychosomatické projevy na těle, jako jsou chronické bolesti, únava nebo problémy se spánkem.

Během náročných situací může tělo také vytvořit „zeď kolem srdce„ – obranný mechanismus, který má chránit naše nejzranitelnější místo před dalším zraněním.

Problém je, že tato zeď sice chrání, ale zároveň blokuje naši schopnost přijímat lásku, podporu a pomoc od ostatních – právě to, co v procesu přijetí nejvíc potřebujeme. Emoční kód dokáže tuto zeď identifikovat a postupně ji uvolnit.

Emoční kód je metoda, kterou se může naučit každý sám – stačí jen mít tabulku emocí a umět základní svalové testování. Mnoho lidí si tak dokáže pomoci v procesu přijetí vlastními silami, aniž by museli vyhledávat praktika.

Celá metoda je podrobně popsána krok za krokem v knize „Emoční kód“ od Dr. Bradleyho Nelsona, kde najdete potřebné infomace k samostatnému zvládnutí techniky.

Pokud vás zajímá, jak Emoční kód pomáhá s emoční zátěží, můžete si přečíst víc v mém článku.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

A co když chcete pomoci někomu jinému?

Jak podpořit někoho, kdo prochází těžkým obdobím

Co říkat a co radši ne

Možná čtete tento článek ne pro sebe, ale pro někoho blízkého. Možná nevíte, jak pomoci, a bojíte se, že řeknete něco špatného.

Nejlepší pomoc je často jen být tam.

Co říkat:

✅ „Vidím, že je to pro tebe strašně těžké.“ – Prostě uznejte jejich bolest.

✅ „Tvoje emoce jsou úplně přirozené.“ – Dejte jim svolení cítit se špatně.

✅ „Když budeš potřebovat, jsem tu.“ – Nabídněte podporu bez tlaku.

✅ „Můžeš mi říct, jak ti můžu nejlépe pomoci?“ – Zeptejte se, co potřebují.

Co neříkat:

❌ „Všechno bude v pořádku“ – Možná nebude, a oni to vědí.

❌ „Aspoň…“ – Neporovnávejte jejich bolest s něčím jiným.

❌ „Měl bys být vděčný za…“ – Nevynucujte vděčnost.

❌ „Už by ses měl přes to přenést“ – Netlačte na rychlé uzdravení.

Jak prakticky pomoci:

Místo „Kdykoli si můžeš napsat“ řekněte:
👉 „Chceš, abych ti zítra večer zavolala a jen tě vyslechla?“

Místo „Drž se“ řekněte:
👉 „Můžu tě vyzvednout a zajít s tebou na krátkou procházku?“

Místo „Hlavně buď silná“ řekněte:
👉 „Chceš, abych ti na víkend uvařila něco jednoduchého, co si jen ohřeješ?“

Místo „Myslím na tebe“ řekněte:
👉 „Mám dnes víc času – chceš, abych přišla a byla s tebou, i kdybychom jen mlčely?“

Místo „Všechno zvládneš“ řekněte:
👉 „Můžu ti pomoct s něčím konkrétním dnes nebo zítra? Stačí říct.“

Tyto věty mají jedno společné: nabízejí konkrétní činy, ne prázdná slova. V těžkých chvílích lidé často nemají sílu ani kapacitu říct si o pomoc. Proto je tak důležité nabídnout něco jasného, jednoduchého a lidského – bez tlaku, bez očekávání, s respektem k jejich tempu.

A hlavně – buďte trpěliví. Jejich proces má své tempo. Vaše úloha není je „opravit“. Vaše úloha je být přítomní.

Někdy je nejlepší pomoc jen říct: „Můžu tu s tebou chvíli posedět?“

Váš osobní plán přijetí náročné situace

Jak si vytvořit strukturu, která vám pomůže

Možná se teď cítíte trochu zavaleni informacemi. Nemusíte dělat všechno najednou.

Tady je jednoduchý plán:

První týden:

• Pojmenujte si situaci
• Najděte si jednoho člověka, se kterým můžete mluvit
• Každý den udělejte jednu malou věc pro sebe

První měsíc:

• Veďte si deník emocí
• Vyhledejte profesionální pomoc, pokud ji potřebujete
• Začněte rozlišovat, co můžete a nemůžete ovlivnit

Další měsíce:

• Hledejte smysl (ale netlačte na to)
• Dělejte malé kroky směrem k novému normálu
• Buďte trpěliví sami se sebou

Jak poznáte pokrok?

Ne podle toho, že už vás to nebolí. Pokrok je, když vás to bolí míň často a míň intenzivně.

Pokrok je, když dokážete o situaci mluvit, aniž byste se úplně zhroutili.

Pokrok je, když si uvědomíte, že jste celý den nemysleli na svou situaci.

Pokrok je pomalý. Ale je reálný.

Pokud cítíte, že se váš pokrok zastavil, možná je čas vyhledat pomoc. Někdy pomůže terapie, někdy práce s energetickými bloky, někdy prostě jen čas.

Vaše cesta k přijetí začíná přesně tam, kde jste

Možná jste doufali, že v tomto článku najdete rychlé řešení nebo kouzelný trik, jak přijmout náročnou situaci přes noc. Pravda je však laskavější než jakákoli útěšná lež – přijetí je cesta, nikoli cílová čára.

Každý krok na této cestě má svůj význam. Každá slza, každý moment vzteku, každý záblesk naděje i každý den, kdy se vám nechce vstát z postele – to vše je součástí vašeho jedinečného procesu hojení.

Není s vámi nic špatného, když:

• potřebujete více času než ostatní
• máte dny, kdy se zdá, že jste se vrátili na začátek
• potřebujete profesionální pomoc

Jste člověk.

Za rok už nebudete stejní jako dnes. Možná ještě nebudete mít vše „za sebou“, ale budete jiní. Silnější v místech, která byla kdysi zlomená. Moudřejší tam, kde byla dříve jen bolest. S hlubším porozuměním sobě i druhým.

A možná jednoho dne zjistíte, že jste vděční i za tuto náročnou cestu, protože vás přivedla tam, kde jste teď.

Začněte tam, kde jste. Dnes. Teď. Pojmenujte si svou situaci. Dovolte si cítit. Najděte si někoho, kdo vás vyslechne.

To stačí. Opravdu.

Přijetí není vzdání se. Je to přestání bojovat s tím, co už se stalo, a otevření se tomu, co ještě může být. ❤️

Zdravotní upozornění: Metody energetické harmonizace, o kterých píši v tomto článku, mohou být skvělým doplňkem péče o vaše zdraví, ale nenahrazují odbornou lékařskou péči nebo psychoterapii. Věřím v sílu kombinace různých přístupů – spolupráce tradiční medicíny a alternativních metod často přináší nejlepší výsledky. Přistupujte prosím ke svému zdraví s otevřenou myslí, ale i se zdravým rozumem. Pokud řešíte zdravotní obtíže, vždy je konzultujte s příslušnými odborníky.