Trauma-máma: vyhoření na mateřské

„Víte, já chápu ty mámy, které utečou od rodiny nebo skočí pod vlak.“ Koukala jsem do krásných hlubokých očí té ženy. A pocítila velkou úlevu. Protože já ty mámy chápu taky.

Ta žena měla dítě už ve věku, kdy za chvíli vyletí z hnízda. Ale viděla jsem, že ten její pocit za větou, kterou mi řekla, byl tak živý, jako by se jí to dělo včera.

Pocítila jsem neskutečnou vděčnost a úctu. Byla jsem jí velmi vděčná, protože jsem poprvé od začátku mateřství mohla pocítit, že nejsem sama. Že nejsem jediná na světě, která tyto mámy chápe. A cítila jsem hlubokou úctu k této ženě, protože měla odvahu to vyslovit nahlas.

Vždyť máš zdravé dítě, tak buď vděčná!

Ano. Mám. A jsem. Ale to nevylučuje, že i tak to může být sakra těžký.

Moje děťátko jelo od narození tzv. trojboj “nejí – nespí – mrčí”. Nespal déle než půl hodiny v kuse (a já také ne). Lékaři na mě tlačili kvůli nedostatečnému přijmu potravy. Jeho i moje trudomyslnost se snoubily do rozplizlých dnů v duchu “vše je špatně, a tak si zamrčíme” (na tónině, která mi vrtala díru do hlavy).

A já se přitom tak snažila!

Společné spaní, šátkování, kojení, tulení, respektující komunikace…tak moc jsem se snažila, abych měla to šťastné a usměvavé dítě. Ale já ho neměla.

A k tomu to, že člověk vůbec nespí. Chodila jsem polomrtvá a čekala, kdy teda konečně umřu (a „vyspím se“). Tehdy jsem vůbec nevěděla, co se se mnou děje. Dnes to už vím – a sepsala jsem to do článku „Dítě se v noci budí: jak nedostatek spánku komplikuje mateřství“.

Nedávno se mě jedna maminka zeptala: „A jak jsi to přežila?“ Popravdě jsem jí odpověděla: „Netuším.“

Už je to nějakou dobu, kdy se situace se synem uklidnila. Jooo, je to pořád někdy fest náročné, ale už jsme se v tom tak nějak naučili proplouvat.

Myslela jsem si, že jsem tu náročnou etapu života ošetřila a je to v pořádku. Myslela jsem si to do doby, než se narodilo mé druhé dítě a přišly noci, kdy jsme nespali. 🙂

Najednou přišly šílené flashbacky, pocity paniky a celé moje tělo na mě křičelo „Umřeš!“

Koukala jsem na to (naštěstí díky krizovým technikám, které znám, jsem byla schopna to převážně jen pozorovat) a nechápala jsem, kde se to vzalo. A pak mi to došlo – tohle bylo mnohem hlubší, než jsem si myslela.

„Děti a trauma“

Světem internetu toto téma hodně rezonuje. Myslí se tím trauma, které je během fáze mateřství způsobeno dětem. To je naprosto validní a důležité téma.

A já bych v tomto článku chtěla přinést také validní a důležité téma, které ovšem prakticky nedostává pozornost:

Ne že by tato traumata způsobovala přímo děti. Ale je způsobeno náročnými okolnostmi mateřství. A je to stejně skutečné jako trauma dětské.

Sem tam se člověk setká s pojmy „trauma z porodu“, případně „poporodní deprese“.

Problémy však mohou vzniknout i v dalších fázích mateřství. Možná to znáš – jako bys se ocitla v neznámé dimenzi, kde musíš čelit nepředvídatelným emocím, neustálým požadavkům a nekonečné nejistotě.

Právě moje zkušenost s mateřstvím se stala impulsem k napsání tohoto článku. Chci, aby všechny mámy věděly, že trauma z mateřství je skutečné a že v tom nejsou samy. Chci je podpořit a ukázat jim směry, kudy se mohou vydat, pokud jim není dobře.

Trauma z mateřství je téma, o kterém se nemluví. Mámy se často cítí provinile, stydí se za své pocity a nemají komu se svěřit. „Vždyť mám zdravé dítě, tak si přece nemám na co stěžovat!“

Ale někdy je to sakra náročná cesta, byť se zdravým dítětem. A za mě je důležité, aby se nastolila diskuse a aby se ženy mohly podporovat a pomáhat si navzájem.

Silná dvojka: trauma a vyhoření

Trauma a vyhoření v mateřství je něco, co je v naší společnosti stále málo známé a často nepochopené.

• Trauma v mateřství ve své podstatě odkazuje na psychické a emocionální zranění, které máma může prožívat v důsledku náročných a stresujících situací spojených s mateřstvím.

• Vyhoření v mateřství je specifický stav vyčerpání, kdy máma pociťuje intenzivní únavu, emoční vyprázdnění a často i pocit selhání ve své roli.

Vyhoření a trauma v mateřství jsou často propojeny. Dlouhodobý stres a přetížení, které mohou vést k vyhoření, mohou také zvětšovat náchylnost k traumatickým reakcím, zatímco zkušenosti s traumatem mohou zintenzivňovat pocit vyhoření.

Mámy, které zažívají trauma, mohou mít pocit, že nejsou schopné poskytovat dostatečnou péči svému dítěti, což může vést k dalším pocitům viny a selhání.

Mateřství je bezpochyby krásná a naplňující cesta, ale pro mnohé ženy je také plná nároků, tlaku a obtíží, které mohou vést k přetížení a v konečném důsledku ke vzniku traumatu či vyhoření.

Trauma může vyvstat z mnoha situací – od komplikovaného porodu, problémů s kojením, opakovaného nedostatku spánku až po výchovné výzvy spojené s péčí o náročné dítě.

Každá máma je jedinečná a stejně tak jedinečná je i její zkušenost s mateřstvím a potenciální traumatem, které z něj může vyplývat.

Vyhoření může být způsobeno dlouhodobým stresem, neustálými požadavky na péči o děti, domácnost a možná i vyvíjením tlaku na sebe, aby byla ta „perfektní máma podle knihy či kurzu“. Mámy mohou ztrácet motivaci a radost z mateřství a mohou mít pocit izolace a nepochopení.

Co je trauma?

Trochu si na to posvítíme, protože když víme s čím máme tu čest, pak se nám s tím i lépe pracuje.

Trauma není jen nějaký žargon nebo slovo, které se lehkovážně používá v každodenní řeči. Jde o hluboké a komplexní téma, které ovlivňuje každou část našeho bytí – fyzickou, emocionální, mentální a duchovní.

V nejširším smyslu je trauma psychické zranění nebo hluboký emocionální stres, který se dostaví jako reakce na extrémně náročnou nebo traumatickou událost.

Trauma může být způsobeno jednorázovým extrémním incidentem, ale může také vzniknout v důsledku opakovaného nebo dlouhodobého stresu.

Obecně lze říci, že trauma nás nejen naruší, ale také významně ovlivní náš život. Může způsobit, že se člověk cítí nesvůj, může se cítit vyčerpaný, může mít problémy se soustředěním a může mít narušený spánek.

Na emocionální úrovni může trauma vést k pocitům strachu, úzkosti, smutku, vzteku nebo i lhostejnosti. Na duchovní úrovni může být člověk zmatený, může ztratit víru v sebe nebo v život a může se cítit nejistý nebo ztracený.

Trauma může být také spojeno s pocitem viny, studu nebo beznaděje. Může se vyskytnout pocit izolace, nebo že nikdo nerozumí tomu, co prožíváme. Může se také projevit jako strach z budoucnosti nebo jako pocit, že jsme uvíznuti v minulosti.

Trauma se neodvíjí pouze od událostí, které se nám přihodí, ale hlavně od reakce našeho těla a způsobu, jakým se s těmito událostmi vyrovnáme. To, co může být pro jednoho člověka snesitelné, může pro jiného představovat obrovskou zátěž.

Zde bych ráda citovala známého českého psychiatra Prof. MUDr. Cyrila Höschla DrSc. (celý skvělý rozhovor s ním najdeš zde na Spotify):

„Geny mění způsob, jakým odoláváte nárokům života. A také naopak – to, jak vám jde život, mění to, jak se vaše geny projevují.

Platí tu dvojí kauzalita. Buď je hodně velké genetické riziko a pak stačí malá kapka, aby se nějaká psychická nemoc rozjela. Nebo jste geneticky odolní vůči stresu, a pak ta vnější traumata a to, co prožijete a co se vám děje musí být hodně silné, aby se to nějak projevilo ve vašem duševním zdraví.

A tahle dvojí kauzalita vysvětluje, proč někdo má život jak ve vatě a přesto je hospitalizován na psychiatrii a někdo jiný prodělá holokaust a na psychiatrii se nedostane a přežije to do sta let.“

Amen a díky pane profesore.

Nikdy nemůžeme plně pochopit všechny souvislosti, osobní okolnosti a vnitřní boje, které mohou vést k intenzivnímu prožívání určitých situací pro druhého člověka.

Trauma není znamením slabosti. Je to přirozená lidská reakce na abnormální situace. Ať už slovo „abnormální“ znamená cokoliv.

Jak vzniká trauma?

Trauma se může zrodit z různých zdrojů a situací. Mohou to být jednorázové, náhlé a šokující události, jako je například autonehoda. Ale trauma může vzniknout také v důsledku opakovaného nebo dlouhodobého stresu, včetně chronické nemoci či nenaplnění základních fyziologických potřeb.

A jedním z méně známých, ale velmi skutečných zdrojů traumatu může být i mateřství. Mateřství totiž může být plné nároků a stresujících situací, které tě mohou zatěžovat a v konečném důsledku vést k vývoji traumatu. Pár příkladů:

Tyto a mnoho dalších situací mohou vést k vzniku traumatu z mateřství. Je důležité si uvědomit, že každá máma je jedinečná a tak je i její zkušenost s mateřstvím a potenciální trauma, které z něj může vyplývat.

Jak nás trauma ovlivňuje?

Trauma se projevuje na mnoha úrovních. Fyzicky se můžeš cítit vyčerpaná, můžeš mít problémy se spánkem (což je dost blbé, když ho už tak máš málo) nebo se soustředěním.

Emočně můžeš prožívat pocity strachu, úzkosti, smutku nebo vzteku. Můžeš se cítit zmatená nebo ztracená.

Trauma také ovlivňuje tvé vnímání sebe sama a světa kolem tebe. Můžeš mít pocit, že jsi sama, že nikdo nerozumí tomu, co prožíváš. Můžeš se cítit provinile nebo se stydět za své pocity nebo za to, jak mateřství vnímáš.

Trauma může také ovlivnit tvé vztahy s ostatními. Můžeš se cítit izolovaná, můžeš mít problémy s důvěrou nebo se můžeš cítit neschopná navázat nebo udržet blízké vztahy.

Proč je důležité o traumatu mluvit?

Mluvení o traumatu je totiž klíčovým krokem na cestě k jeho uzdravení. Proč je to tak důležité?

I když může být mluvení o traumatu náročné a může vyžadovat odvahu, je to důležitý krok k jeho uzdravení. Ať už je tvé trauma jakékoliv, máš právo o něm mluvit a máš právo hledat a dostat pomoc a podporu, kterou potřebuješ.

Nerealistická očekávání a nároky spojené s mateřstvím

Jedním z hlavních zdrojů stresu a potenciálního traumatu v mateřství jsou nerealistická očekávání a nároky, které společnost a kultura klade na mámy. A buďme k sobě upřímné, někdy ty nároky klademe i my samy na sebe.

Možná jsi měla představu, že máma by měla být vždy trpělivá, laskavá, vstřícná a obětavá. Možná sis myslela, že bys měla dokonale zvládat všechny aspekty mateřství – od kojení přes laskavou výchovu dítěte až po péči o domácnost.

Možná jsi očekávala, že budeš mít vždy energii a čas na sebe, své koníčky a vztahy, a že budeš umět vyvážit svůj osobní život a své mateřství. Možná jsi věřila, že bys měla být vždy šťastná a spokojená, a že budeš mít vždy silný a blízký vztah se svými dětmi.

Realita ale může být často jiná.

Mateřství je komplikované, náročné a někdy i tak trochu chaos. Ne vždy se všechno děje podle plánu. Ne vždy máš dostatek energie a času. Ne vždy se cítíš šťastná nebo spokojená. Tak to prostě je. Mají to tak všichni – jen někdo méně a někdo více často.

Možná si říkáš „Ty jo, ale tady Máni od vedle to tak pěkně jde. Je furt vysmátá, dítě spoko a já tu (s odpuštěním) žeru hlínu jak ryju nosem v zemi, protože neustále padám na ústa.“

Třeba Máni dítě pěkně spinká, takže má klidné večery a prospané noci. Možná každý den její muž přifrčí v 5 a ona má 2 hodiny denně na dobití baterek. Možná…prostě cokoli jiného.

Každá máma je jedinečná. Stejně tak každé dítě je jedinečné (s oblibou říkám „Není dítě jako dítě.“).

To, že nejsi „dokonalá“ máma, neznamená, že nejsi skvělá máma. Tvé mateřství a tvůj vztah se svými dětmi fakt nemusí vypadat jako ty, které vidíš na sociálních médiích nebo v televizi (které mimochodem většinou takto vypadají opravdu jen na těch záběrech a na fotkách). Za mě je skvělý koncept „good enough parenting“ (dost dobré rodičovství).

Nastavit si realistická očekávání a být si vědoma svých hranic a potřeb je klíčové pro zvládání stresu a prevenci traumatu v mateřství. Je důležité se o sebe postarat a hledat pomoc a podporu, když to potřebuješ. Protože jsi nejen máma, ale také člověk. (#mamyjsoutakylidi)

Co nás v tom mateřství teda tak drtí?

Jedním z největších stresorů v mateřství je jeho časová a fyzická náročnost. Péče o malé dítě může být práce 24/7, která může být fyzicky vyčerpávající a může tě zcela připravit o čas na odpočinek (včetně spánku), relaxaci nebo péči o sebe.

Nutno podotknout, že to práce 24/7 vždy nebyla, protože se žilo více pospolitě a mámu mohl někdo vystřídat. Teď si sice užíváme výhod nukleárních rodin (máma + táta + děti), ale nese to s sebou i nevýhody, například v podobě, že na jedno či více dětí je často jen jeden dospělák. A to je sakra málo (aneb staré rčení „Na výchovu jednoho dítěte je potřeba celá vesnice“.)

Dalším stresorem může být emoční zátěž. Emoce, jako je strach, úzkost, frustrace, nekompetentnost, bezmoc nebo vina, mohou být běžnou součástí mateřství.

Můžeš se obávat o zdraví a bezpečí svého dítěte. Můžeš se cítit frustrovaná, vinná nebo nekompetentní, když se věci nedaří tak, jak bys chtěla. Pocity bezmoci mohou přijít, když máš pocit, že nemáš kontrolu nad situací.

Možná máš pocit, že nemůžeš ovlivnit chování svého dítěte, jeho zdraví nebo jeho vývoj. Možná máš pocit, že jsi uvězněná v nekonečném cyklu krmení, přebalování a uspávání. A možná se cítíš i emočně vyčerpaná od stálého starání se o potřeby někoho jiného.

Změna identity a role může být také zdrojem stresu. Stát se mámou může znamenat velkou změnu v tom, kým jsi a jak vidíš sebe sama. Můžeš se cítit ztracená nebo nesourodá s touto novou rolí.

Všechny tyto stresory mohou mít hluboký dopad na tvou psychiku. Můžeš se cítit vyčerpaná, přetížená nebo přehlcená. Můžeš prožívat pocity smutku, úzkosti nebo depresivní nálady.

Pokud prožíváš takové pocity, věř, že nejsi sama.

Tyto pocity jsou jen známkou toho, jak náročné mateřství může být. Pokud se ale tyto pocity stávají příliš intenzivními nebo trvají příliš dlouho, může to být známka toho, že můžeš trpět posttraumatickým stresem a je důležité hledat pomoc a podporu.

Náročné dítě

Možná jej máš doma. A možná si spousta lidí řekne, že tento pojem je jen nálepka či blud. Že náročné dítě neexistuje.

Ale věř, že je mnoho maminek, které takové dítě mají doma. Často pokud je takové dítě první, pak je i poslední. A pokud je třeba druhé, tak mámy svorně tvrdí, že kdyby bylo první, tak je i poslední (true story, s tímto jsem se opravdu několikrát setkala).

Pokud jej máš doma a v té vší bezmoci se zeptáš v nějakých rádoby podpůrných skupinkách co dělat, hned dostaneš na zlatém podnose pár sice dobře míněných, ale do žeber píchajících rad. Od toho co děláš špatně, přes to, co ti to dítě zrcadlí, až po to, že dítě je náročné protože ty mu něco nenasycuješ.

Shaming z toho cáká na všechny strany. Uff.

Byla jsem tam. Často jsem narážela na to, že je situace se synem taková jaká je, protože…kojím, nosím, spíme společně, jsem taková či maková, atd. V rámci respektující komunity jsem byla málo respektující, mimo tuto komunitu zase respektující až moc (čili nechám dítě lézt mi po hlavě, co z něho proboha bude a ještě se tomu divím).

Opravdu proto chápu, že můžeš pociťovat zmatek nebo vinu, když máš pocit, že tvé dítě je náročné. Můžeš mít pocit, že něco děláš špatně, nebo že jsi nějak selhala jako máma. Hlavně pokud tě v této myšlence okolí vehementně podporuje.

Ale chtěla bych ti říct, že to není pravda.

Každé dítě je jedinečné a má svůj vlastní temperament, své vlastní potřeby a svůj vlastní způsob, jakým se vyrovnává se světem. Některé děti jsou prostě náročnější než ostatní. Mohou být citlivější, intenzivnější, náročnější na péči nebo těžší na zvládnutí.

To neznamená, že bys měla mít pocit viny nebo se sebeobviňovat. Naopak, to znamená, že potřebuješ více podpory a více strategií a nástrojů, které ti pomohou zvládnout své emoce a lépe se vypořádat s výzvami, které přináší náročné dítě (případně pro dny, kdy je to super náročné a nevíš, kde ti hlava stojí, se hodí třeba krizové techniky).

A v neposlední řadě také to znamená, že potřebuješ více porozumění a soucitu – jak pro sebe, tak pro své dítě.

Jak společnost vnímá mámy a jejich problémy?

Někdy můžeš mít pocit, že společnost neporozumí tomu, čím jako máma procházíš. Můžeš mít pocit, že je od tebe očekáváno, že budeš neustále šťastná a vděčná za roli mámy, a že jakékoliv potíže nebo negativní emoce jsou tabu.

Navíc společnost často bagatelizuje problémy a výzvy, kterým mámy čelí. Můžeš mít pocit, že se tvoje potíže a stresy neberou vážně nebo jsou ignorovány. To může vést k pocitům osamělosti a izolace.

Společenské stigma mateřského traumatu může ještě zhoršovat problémy, se kterými se potýkáš, a ztěžovat hledání pomoci a podpory. Můžeš totiž mít strach z odsouzení nebo kritiky ze strany ostatních.

Stereotypy a nerealistické ideály mateřství v médiích mohou vést k pocitu, že jsi sama v tom, co prožíváš. Můžeš cítit tlak, abys byla perfektní mámou – vždy trpělivou, vždy láskyplnou, vždy v pohodě. Můžeš si myslet, že jsi jediná, která se potýká s problémy, jako je vyčerpání, stres nebo úzkost.

Ale pravdou je, že všechny mámy se někdy cítí přetížené, vyčerpané nebo ztracené. Je to naprosto normální a v pořádku.

Je ale důležité, abychom se jako společnost začali otevřeněji bavit o realitě mateřství – o radosti a lásce, ale také o náročnosti, stresu a emocích. Je důležité, aby mámy měly podporu a pochopení, které potřebují.

Je důležité odmítnout nereálné ideály a očekávání. Je naučit se být laskavá k sobě a přijmout se takovou, jaká jsi. Protože jsi skvělá máma přesně tak, jak jsi.

A je velmi důležité, abychom jako společnost začali mluvit o mateřství otevřeně a bez soudů. Musíme ukončit stigma kolem mateřských problémů a potíží. Musíme mámám poskytnout bezpečné prostředí, kde se mohou svěřit se svými problémy a pocitem, a kde mohou hledat a najít podporu.

Jak na mateřské trauma

Naštěstí v dnešní době existuje mnoho způsobů, jak řešit toto mateřské trauma a vyhoření na mateřské. Níže jsou některé kroky, které můžeš podniknout:

Konvenční způsoby léčby traumatu a alternativní terapie – jak mohou pomoci

V léčbě traumatu se často využívají konvenční způsoby léčby, které zahrnují psychoterapii a farmakoterapii. Alternativní terapie mohou také hrát důležitou roli v léčbě traumatu. Tyto terapie se mohou lišit, ale všechny se soustředí na celostní přístup k řešení problému, který zahrnuje tělo, mysl a ducha.

Všechny tyto terapie mohou být užitečné v procesu léčení traumatu. Vždy je důležité najít terapii, která nejlépe vyhovuje tvým potřebám a situaci. Je také důležité pracovat s praktikem, terapeutem nebo lékařem, který má zkušenosti s přístupy k traumatu a který ti může poskytnout podporu a vedení.

Psychologická pomoc a terapie jsou důležitým směrem léčení mateřského traumatu.

Psychoterapie je forma psychologické pomoci zaměřená na zmírnění psychických problémů a zlepšení kvality života jedince prostřednictvím rozhovoru s kvalifikovaným terapeutem. Během psychoterapeutických sezení mohou mámy pracovat na řešení různých problémů, včetně těch, které souvisí s traumatem z mateřství.

Sezení obvykle probíhá v bezpečném a důvěrném prostředí, kde se máma může cítit volně vyjádřit své myšlenky a pocity bez obav z odsouzení.

Terapeut může využít různé terapeutické přístupy. Příkladem je kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která se zaměřuje na změnu negativních myšlenkových vzorců a chování. Dalším přístupem může být psychodynamická terapie, jež se zabývá vnitřními konflikty a nevědomými procesy. Mohou být použity i humanistické přístupy, které zdůrazňují osobní růst a seberealizaci.

Mezi speciální terapeutické techniky patří např. EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing), která je navržena k přímému zpracování a integraci traumatických zážitků. Tato terapie využívá oční pohyby ke stimulaci procesu zpracování vzpomínek v mozku. Pomáhá tak přepracovat a snížit intenzitu bolestivých emocí spojených s traumatem. EMDR může být obzvláště účinná u lidí trpících posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD).

Je možné využít také skupinovou terapii, kde můžeš sdílet své zkušenosti a pocity s ostatními, které prošly podobnými zkušenostmi. Tato forma terapie může pomoci snížit pocit izolace a může poskytnout cennou podporu a porozumění.

Sebe-péče a relaxační techniky jsou klíčovými nástroji pro léčení traumatu. Péče o sebe není sobectví. Je to základní součást tvého uzdravení a je důležité, abys na sebe nezapomínala. Péče o sebe ale není jednorázový úkol. Je to něco, co by mělo být součástí tvého každodenního života. Každý den.

1. Pravidelné cvičení

Pravidelné cvičení je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se vypořádat se stresem a úzkostí související s traumatem. Cvičení může pomoci zlepšit tvou náladu, zvýšit tvé sebevědomí a zlepšit tvůj spánek.

Já mám skvělou zkušenost s online programem BodyGroove – je to cvičení formou tance (vedeného ale přesto volného, na různé styly hudby), takže to lze provádět kdykoli doma a děti se velmi rády přidají. A stojí to jen kolem 8 dolarů na měsíc (mívají běžně i akce, kdy je to ještě levnější).

2. Správná strava

Správná strava je dalším důležitým aspektem péče o sebe. Jíst vyváženou stravu plnou živin může pomoci zlepšit tvou náladu a energii. Dostatečně vyživené tělo je totiž základ.

3. Odpočívej

Odpočinek je také klíčový pro tvou pohodu. Tvé tělo a mysl potřebují čas na regeneraci a uzdravení. Fakt že jo. I když jsi máma. Snaž se spát maximum co situace doma dovolí a najít si alespoň nějaký čas na relaxaci během dne. Nádobí, ne-nádobí.

4. Meditace a mindfulness

Meditace a mindfulness mohou být účinné nástroje pro zvládání stresu a úzkosti. Tyto techniky mohou pomoci zklidnit tvou mysl, zlepšit tvé soustředění a pomoci ti zůstat tzv. v přítomném v okamžiku (jinými slovy zastavíš myšlenky v hlavě a hned je ti lépe).

Skvělé krátké relaxace pro mámy od mámy, které můžu doporučit, jsou od Terky Dvořákové.

5. Kreativní aktivity

Kreativní aktivity, jako je malování, psaní nebo hraní na hudební nástroj, mohou být účinným způsobem, jak zmírnit stres a úzkosti. Některé z těchto činností se dají dělat dokonce i v přítomnosti dětí a to je velké plus.

6. Sociální konektivita

Trávení času s lidmi, které miluješ a kteří tě podporují, je také důležitou součástí péče o sebe. Sociální konektivita může pomoci snížit pocit izolace a může poskytnout cennou emocionální podporu.

Někdy může být obtížné otevřít se a sdílet své zkušenosti a pocity. Když se ale spojíš s ostatními, kteří prošli podobnými zkušenostmi, může to poskytnout cennou podporu a porozumění.

1. Podpůrné skupiny

Podpůrné skupiny mohou být místem, kde můžeš sdílet své zkušenosti a pocity s ostatními, kteří prošli podobnými zkušenostmi. Můžeš se naučit nové strategie a nástroje pro zvládání traumatu, zatímco získáváš sílu a podporu od ostatních.

Svépomocné podpůrné skupiny v různých městech organizuje například skvělá neziskovka Úsměv mámy.

2. Online komunity

Online komunity a fóra mohou také poskytnout cennou podporu a porozumění (tady ale doporučuji volit opravdu bezpečný prostor a moderované skupiny). Můžeš se spojit s lidmi z celého světa, kteří procházejí podobnou situací jako ty. Můžeš sdílet své zkušenosti, požádat o radu, nebo jen najít útěchu v tom, že nejsi v tom sama.

Alternativní metody léčení mohou nabídnout další nástroje pro zvládání traumatu. Tyto metody mohou být účinnými doplňky k tradičním formám terapie a mohou pomoci zlepšit tvé celkové zdraví a pohodu.

1. Meditace

Meditace je technika, která se zaměřuje na zklidnění mysli a těla. Meditace může pomoci snížit stres, zlepšit koncentraci a posílit tvůj pocit vnitřního klidu a pohody. Existuje mnoho různých forem meditace, takže můžeš experimentovat a najít tu, která ti nejlépe vyhovuje.

2. Jóga

Jóga je fyzická praxe, která integruje pohyb, dýchání a meditaci. Jóga může pomoci zlepšit flexibilitu, sílu a rovnováhu, zatímco také pomáhá snižovat stres a úzkost. Jóga může být obzvláště užitečná pro lidi trpící traumatem, protože pomáhá propojit tělo a mysl.

3. Aromaterapie

Aromaterapie využívá esenciální oleje ke zlepšení fyzického a emocionálního zdraví. Esenciální oleje mohou být užitečné pro snížení stresu a úzkosti, podporu spánku a zlepšení nálady.

4. Akupunktura

Akupunktura je součást tradiční čínské medicíny, která se zaměřuje na obnovu rovnováhy a harmonie v těle pomocí stimulace specifických bodů na těle tenkými jehlami. Akupunktura může pomoci uvolnit blokády v energetických drahách v těle a podporovat přirozenou schopnost těla se léčit. Může tak pomoci zmírnit symptomy související s úzkostí, stresem a depresí, které často provázejí traumatické zážitky.

5. Emoční kód, Body Code a Belief Code

Emoční kód, Body Code a Belief Code je systém energetické léčby, který se zabývá odhalováním a uvolňováním emoční zátěže, energetických blokád těle a nefunkčních podvědomých přesvědčení, které mohou způsobovat fyzické nebo emoční problémy. Tyto metody mohou pomoci odhalit a řešit příčiny traumatických vzpomínek a pocitů, což může přispět k celkovému uzdravení. Tyto techniky lze dělat i online.

6. EFT (Technika emoční svobody)

EFT je forma psychologické akupresury, která kombinuje prvek klepání na meridiánové body na těle s verbalizací specifických problémů nebo emocí. Tento proces má na cíl uvolnit energetické blokády, které mohou být spojeny s negativními emocemi a traumatem. Tuto techniku lze dělat i online.

7. Reiki

Reiki je forma energetického léčení, která vychází z japonské tradice a je založená na předpokladu, že léčitel může zprostředkovat tok univerzální životní energie do těla pacienta prostřednictvím svých rukou, aby podpořil fyzické a emocionální uzdravení. V kontextu léčby traumatu může Reiki pomoci uvolnit nahromaděné emocionální napětí, zklidnit mysl a snížit úzkost a stres.

8. Mindfulness („všímavost“)

Mindfulness, často označovaná jako vědomá pozornost nebo všímavost, je metoda zaměřená na učení se být plně vědomá současného okamžiku bez hodnocení. Tato praxe vychází z principů buddhistické meditace, ale v posledních letech si získává na oblibě u velké části západní civilizace.

Technika podporuje uvědomění si vlastních myšlenek, emocí, fyzických pocitů a prostředí s otevřeností a přijetím. Pro mámy může být mindfulness cenným nástrojem pro zvládání emocí, snížení stresu a úzkosti a podporu pocitu klidu a rovnováhy. Pravidelné začlenění mindfulness do každodenního života může přispět k emocionálnímu zdraví, zvýšení odolnosti proti stresu a k vytváření pozitivnějšího pohledu na mateřství a osobní život.

9. Transformativní koučing

Transformativní koučing je přístup, který se zaměřuje na hlubokou osobní změnu a rozvoj jedince. Tento typ koučingu pomáhá lidem rozpoznat a překonat vnitřní překážky a omezení, které jim brání v dosahování jejich plného potenciálu.

V kontextu mateřství může transformativní koučing nabídnout mámám prostor a podporu potřebnou k prozkoumání a pochopení jejich zkušeností, identifikaci negativních vzorců myšlení a chování a k práci na jejich překonání. Tímto způsobem může transformativní koučing posílit sebevědomí a sebeúctu a pomoci mámám najít nové směry a smysl v jejich roli a životě.

Doporučení pro hledání vhodného řešení

Hledání vhodného řešení pro uzdravení může být delší proces. Každý je jedinečný a to, co funguje pro jednu, nemusí nutně fungovat pro jinou. Je důležité zkoušet a najít metody, které nejlépe vyhovují právě tobě. Tady jsou některé rady, které by ti mohly pomoci v hledání:

Půjde to

Podívaly jsme se do hlubin mateřství, traumatu a cest k jejich léčení. Každou větu tohoto článku jsem psala s úmyslem poskytnout konkrétní poznatky a nástroje, které mohou sloužit jako světlo na konci tunelu pro mámy bojující s traumatem a vyhořením.

Klíčem k uzdravení není hledání univerzálního řešení, ale akceptace naší jedinečné cesty a potřeb. Hledání podpory, ať už prostřednictvím terapie, alternativních metod léčení nebo skupinové podpory, není znakem slabosti, ale odvahy.

Mateřství, i přes jeho výzvy, nabízí prostor pro růst, sebepoznání a hluboké spojení s našimi dětmi. Překonání traumatu a vyhoření nám může otevřít dveře k novým rovinám empatie, síly a radosti z rodičovství.

Na konci tak můžeme být silnější, sebevědomější a více připravené čelit výzvám, které před námi ještě leží.

I v nejtěžších chvílích můžeme najít světlo, sílu a cestu. Ať už se nacházíš na této cestě kdekoli, s každým krokem, který uděláš směrem k sobě, otevíráš dveře k lepší budoucnosti pro sebe i své děti. A to je nejvíc. ❤️